pnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech pieti, from Proto-Slavic *pęti (stem *pьn-).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpnou̯t]

Verb

pnout impf

1. (reflexive with se) to twine around, to climb
2. to stretch

Conjugation

Conjugation of pnout

infinitive pnout, pnouti active adjective pnoucí verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person pnu pneme — pněme 2nd person pneš pnete pni pněte 3rd person pne pnou — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive pnout. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate pjal, pnul pjali, pnuli pjat, pnut pjati, pnuti masculine inanimate pjaly, pnuly pjaty, pnuty feminine pjala, pnula pjata, pnuta neuter pjalo, pnulo pjala, pnula pjato, pnuto pjata, pnuta transgressives present past masculine singular pna — feminine + neuter singular pnouc — plural pnouce —

Derived terms

• napětí
• napnout
• odepnout
• pnutí
• přepětí
• připnout
• sepnout
• vypnout
• zapnout

Further reading

• “pnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “pnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025