sepnout

Czech

Etymology

From s- +‎ pnouti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsɛpnou̯t]

Verb

sepnout pf (imperfective spínat)

1. to tense

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sepnout, sepnouti	Active adjective	sepjavší , spjavší
Verbal noun	sepětí, sepnutí	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sepnu	sepneme	—	sepněme
2nd person	sepneš	sepnete	sepni	sepněte
3rd person	sepne	sepnou	—	—

The verb sepnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sepjal, spjal, sepnul	sepjali, spjali, sepnuli	sepjat, spjat, sepnut	sepjati, spjati, sepnuti
masculine inanimate		sepjaly, spjaly, sepnuly		sepjaty, spjaty, sepnuty
feminine	sepjala, spjala, sepnula		sepjata, spjata, sepnuta
neuter	sepjalo, spjalo, sepnulo	sepjala, spjala, sepnula	sepjato, spjato, sepnuto	sepjata, spjata, sepnuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	sepjav, spjav
feminine + neuter singular	—	sepjavši, spjavši
plural	—	sepjavše, spjavše

Derived terms

• sepětí
• sepnutí
• sepnutý
• spětí
• spona
• sponka

 

Further reading

• “sepnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “sepnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “sepnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)