vypnout

Czech

Etymology

From vy- +‎ pnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪpnou̯t]

Verb

vypnout pf (imperfective vypínat)

1. (transitive) to turn off, to shut down, to disable (to put a mechanism, device or system out of operation)

   Synonym: deaktivovat

   Antonym: zapnout

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vypnout, vypnouti	Active adjective	vypnuvší , vypjavší
Verbal noun	vypnetí	Passive adjective	vypnutý, vypjatý

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vypnu	vypneme	—	vypněme
2nd person	vypneš	vypnete	vypni	vypněte
3rd person	vypne	vypnou	—	—

The verb vypnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vypnul, vypjal	vypnuli, vypjali	vypnut, vypjat	vypnuti, vypjati
masculine inanimate		vypnuly, vypjaly		vypnuty, vypjaty
feminine	vypnula, vypjala		vypnuta, vypjata
neuter	vypnulo, vypjalo	vypnula, vypjala	vypnuto, vypjato	vypnuta, vypjata

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vypnuv, vypjav
feminine + neuter singular	—	vypnuvši, vypjavši
plural	—	vypnuvše, vypjavše

Derived terms

• vypínač m

 

Further reading

• “vypnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vypnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vypnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)