plout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech plúti, from Proto-Slavic *pluti, from Proto-Balto-Slavic *pláuˀtei, from Proto-Indo-European *pleh₃(w)-. Doublet of plovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈplou̯t]
• Rhymes: -out
• Hyphenation: plout

Verb

plout impf

1. to sail
2. to float

Conjugation

Conjugation of plout

infinitive plout, plouti active adjective plující verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person pluji, pluju (coll.) plujeme — plujme 2nd person pluješ plujete pluj plujte 3rd person pluje plují, plujou (coll.) — — future forms singular plural 1st person popluji, popluju (coll.) poplujeme 2nd person popluješ poplujete 3rd person popluje poplují, poplujou (coll.) participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate plul pluli — — masculine inanimate pluly — feminine plula — neuter plulo plula — — transgressives present past masculine singular pluje — feminine + neuter singular plujíc — plural plujíce —

Antonyms

• neplout

Derived terms

• doplout
• naplout
• obeplout
• odplout
• podplout
• proplout
• přeplout
• připlout
• splout
• uplout
• veplout
• vplout
• vyplout
• zaplout

See also

• plavat
• plavit
• plovat

Further reading

• “plouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “plouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “plout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

Anagrams

• Pluto
• plotu