plout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech plúti, from Proto-Slavic *pluti, from Proto-Balto-Slavic *pláuˀtei, from Proto-Indo-European *pleh₃(w)-. Doublet of plovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈplou̯t]
• Rhymes: -out
• Hyphenation: plout

Verb

plout impf

1. to sail
2. to float

Conjugation

Conjugation

Infinitive	plout, plouti	Active adjective	plující
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pluji, pluju (coll.)	plujeme	—	plujme
2nd person	pluješ	plujete	pluj	plujte
3rd person	pluje	plují, plujou (coll.)	—	—

Future forms	singular	plural
1st person	popluji, popluju (coll.)	poplujeme
2nd person	popluješ	poplujete
3rd person	popluje	poplují, poplujou (coll.)

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	plul	pluli	—	—
masculine inanimate		pluly		—
feminine	plula		—
neuter	plulo	plula	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	pluje	—
feminine + neuter singular	plujíc	—
plural	plujíce	—

Antonyms

• neplout

Derived terms

• doplout
• naplout
• obeplout
• odplout
• podplout
• proplout
• přeplout
• připlout
• splout
• uplout
• veplout
• vplout
• vyplout
• zaplout

 

See also

• plavat
• plavit
• plovat

Further reading

• “plouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “plouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “plout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Anagrams

• Pluto
• plotu