předurčení

Czech

Etymology

From předurčit +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɛdurt͡ʃɛɲiː]

Noun

předurčení n

1. verbal noun of předurčit
2. predestination

Declension

Declension of předurčení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	předurčení	předurčení
genitive	předurčení	předurčení
dative	předurčení	předurčením
accusative	předurčení	předurčení
vocative	předurčení	předurčení
locative	předurčení	předurčeních
instrumental	předurčením	předurčeními

Further reading

• “předurčení”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “předurčení”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “předurčení”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025