předurčit

Czech

Etymology

From před- +‎ určit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɛdurt͡ʃɪt]

Verb

předurčit

1. to predestine

Conjugation

Conjugation of předurčit

infinitive předurčit, předurčiti active adjective předurčivší verbal noun předurčení passive adjective předurčený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person předurčím předurčíme — předurčeme 2nd person předurčíš předurčíte předurči předurčete 3rd person předurčí předurčí — — The verb předurčit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate předurčil předurčili předurčen předurčeni masculine inanimate předurčily předurčeny feminine předurčila předurčena neuter předurčilo předurčila předurčeno předurčena transgressives present past masculine singular — předurčiv feminine + neuter singular — předurčivši plural — předurčivše

Further reading

• “předurčiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “předurčiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “předurčit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025