přít

See also: prit and prît

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech přieti, from Proto-Slavic *pьrěti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊iːt]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: přít
• Rhymes: -iːt

Verb

přít impf

1. (reflexive with se) to dispute

Conjugation

Conjugation

Infinitive	přít, příti	Active adjective	přící, proucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	přu	přeme	—	přeme
2nd person	přeš	přete	při	přete
3rd person	pře	přou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive přít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	přel	přeli	—	—
masculine inanimate		přely		—
feminine	přela		—
neuter	přelo	přela	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	pře, pra	—
feminine + neuter singular	příc, prouc	—
plural	příce, prouce	—

Derived terms

nouns

• pře
• rozepře

 

verbs

• odepřít
• opřít
• podepřít
• popřít
• upřít
• zapřít

 

See also

• hádat se
• nesouhlasit

Further reading

• “příti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “příti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “přít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)