obloudit

Czech

Etymology

From o- +‎ bloudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈoblou̯ɟɪt]

Verb

obloudit pf

1. to mystify, to charm, to fool, to sweet-talk

Conjugation

Conjugation of obloudit

infinitive obloudit, oblouditi active adjective obloudivší verbal noun oblouzení passive adjective oblouzený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person obloudím obloudíme — obluďme, oblouděme 2nd person obloudíš obloudíte obluď, obloudi obluďte, oblouděte 3rd person obloudí obloudí — — The verb obloudit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate obloudil obloudili oblouzen oblouzeni masculine inanimate obloudily oblouzeny feminine obloudila oblouzena neuter obloudilo obloudila oblouzeno oblouzena transgressives present past masculine singular — obloudiv feminine + neuter singular — obloudivši plural — obloudivše

Related terms

• obloudění n
• oblouděný
• obluda f
• obludný

Further reading

• “oblouditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “oblouditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “obloudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025