bloudit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech blúditi, from Proto-Slavic *blǫditi.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈblou̯ɟɪt]
• Hyphenation: blou‧dit
• Rhymes: -ouɟɪt

Verb

bloudit impf (perfective zabloudit)

1. to stray, to be lost
2. to wander

   Našel jsem ho bloudí kolem močálů. ― I found him wandering around the marshes.

Conjugation

Conjugation of bloudit

infinitive bloudit, blouditi active adjective bloudící verbal noun blouzení passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person bloudím bloudíme — bluďme, blouděme 2nd person bloudíš bloudíte bluď, bloudi bluďte, blouděte 3rd person bloudí bloudí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive bloudit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate bloudil bloudili — — masculine inanimate bloudily — feminine bloudila — neuter bloudilo bloudila — — transgressives present past masculine singular bloudě — feminine + neuter singular bloudíc — plural bloudíce —

Related terms

(adjectives):

• bloudivý
• bludný
• pobloudilý
• zbloudilý

(nouns):

• bloud
• bloudění
• blud
• bludař
• bludička
• bludiště
• pobloudění
• pobloudilec
• pobloudilost

(verbs):

• obloudit
• pobloudit
• zabloudit
• zbloudit

Further reading

• “blouditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “blouditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “bloudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025