bloudit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech blúditi, from Proto-Slavic *blǫditi.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈblou̯ɟɪt]
• Hyphenation: blou‧dit
• Rhymes: -ouɟɪt

Verb

bloudit impf (perfective zabloudit)

1. to stray, to be lost
2. to wander

   Našel jsem ho bloudí kolem močálů. ― I found him wandering around the marshes.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	bloudit, blouditi	Active adjective	bloudící
Verbal noun	blouzení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	bloudím	bloudíme	—	bluďme, blouděme
2nd person	bloudíš	bloudíte	bluď, bloudi	bluďte, blouděte
3rd person	bloudí	bloudí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive bloudit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	bloudil	bloudili	—	—
masculine inanimate		bloudily		—
feminine	bloudila		—
neuter	bloudilo	bloudila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	bloudě	—
feminine + neuter singular	bloudíc	—
plural	bloudíce	—

Related terms

• bloud m
• bloudění n
• bloudivý
• blud m
• bludař m
• bludička f
• bludiště n
• bludný
• obloudit
• pobloudění
• pobloudilec
• pobloudilost
• pobloudilý
• pobloudit
• zabloudit
• zbloudilý
• zbloudit

 

Further reading

• “blouditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “blouditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “bloudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)