oř

See also: Appendix:Variations of "or"

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈor̝̊]
• Rhymes: -or̝̊

Etymology 1

Inherited from Old Czech oř.

Noun

oř m anim

1. (literary) horse

   Synonyms: kůň, komoň

Declension

Declension of oř (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	oř	oři, ořové
genitive	oře	ořů
dative	ořovi, oři	ořům
accusative	oře	oře
vocative	oři	oři, ořové
locative	ořovi, oři	ořích
instrumental	ořem	oři

Further reading

• “oř”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “oř”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Verb

oř

1. second-person singular imperative of orat

Alternative forms

• orej

Old Czech

Alternative forms

• voř

Etymology

Uncertain, perhaps derived from Middle High German ors. Alternatively derived from Proto-Indo-European *h₁órǵʰis (“testicle”) and akin to Latvian ērzelis (“stallion”) and Lithuanian eržilas (“stallion”). Compare *orzъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈor̝/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈor̝̊/

Noun

oř m animal

1. horse

Declension

Declension of oř (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	oř	ořě	oři, ořové
genitive	ořě	ořú	ořóv
dative	ořu, ořovi	ořoma	ořóm
accusative	oř, ořě	ořě	ořě
vocative	ořu	ořě	oři, ořové
locative	oři, ořu, ořovi	ořú	ořích
instrumental	ořem	ořoma	oři

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: oř
• >? Old Polish: orz

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “oř”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění