nutit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *nǫtiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnucɪt]

Verb

nutit impf (perfective donutit or přinutit)

1. to force

Conjugation

Conjugation of nutit

infinitive nutit, nutiti active adjective nutící, nutivší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person nutím nutíme — nuťme 2nd person nutíš nutíte nuť nuťte 3rd person nutí nutí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive nutit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate nutil nutili nucen nuceni masculine inanimate nutily nuceny feminine nutila nucena neuter nutilo nutila nuceno nucena transgressives present past masculine singular nutě nutiv feminine + neuter singular nutíc nutivši plural nutíce nutivše

Derived terms

• donutit
• nucený m
• přinutit
• vnutit
• vynutit

Further reading

• “nutiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “nutiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “nutit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025