nakousnout

Czech

Etymology

From na- +‎ kousnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnakou̯snou̯t]
• Hyphenation: na‧kou‧s‧nout

Verb

nakousnout pf (imperfective nakousávat)

1. to take a bite
2. to start (often start talking)

   Tento úkol je neobyčejně složitý, takže se ho zříkám, sotva že jsem jej nakousl. ― This task is unusually hard, so I abandon it although I have just started it.

   Když už jsi to nakousla, tak nám řekni celý onen příběh. ― Since you have already started talking, tell us the whole story.

Conjugation

Conjugation of nakousnout

infinitive nakousnout, nakousnouti active adjective nakousnuvší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person nakousnu nakousneme — nakousněme 2nd person nakousneš nakousnete nakousni nakousněte 3rd person nakousne nakousnou — — The verb nakousnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate nakousl nakousli nakousnut nakousnuti masculine inanimate nakously nakousnuty feminine nakousla nakousnuta neuter nakouslo nakousla nakousnuto nakousnuta transgressives present past masculine singular — nakousnuv feminine + neuter singular — nakousnuvši plural — nakousnuvše

Further reading

• “nakousnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “nakousnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989