kousnout

Czech

Etymology

From kousat +‎ -nout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkou̯snou̯t]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: kou‧s‧nout

Verb

kousnout pf (imperfective kousat)

1. to bite

   Pojď! Neboj, já tě nekousnu. ― Come here, don't be afraid, I won't bite you.

Conjugation

Conjugation of kousnout

infinitive kousnout, kousnouti active adjective kousnuvší verbal noun kousnutí passive adjective kousnutý present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person kousnu kousneme — kousněme 2nd person kousneš kousnete kousni kousněte 3rd person kousne kousnou — — The verb kousnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate kousl kousli kousnut kousnuti masculine inanimate kously kousnuty feminine kousla kousnuta neuter kouslo kousla kousnuto kousnuta transgressives present past masculine singular — kousnuv feminine + neuter singular — kousnuvši plural — kousnuvše

Related terms

• kousavý m
• kousek m
• kousnutí n
• kus m
• překousnout
• rozkousnout
• skousnout
• skus m
• ukousnout
• zakousnout
• zákusek m

Further reading

• “kousnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kousnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kousnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025