kousat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kúsati, from Proto-Slavic *kǫsati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkou̯sat]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: kou‧sat

Verb

kousat impf (perfective kousnout)

1. to bite

   Pes, který štěká, nekouše. ― Barking dogs seldom bite.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kousat, kousati	Active adjective	kousající, koušící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kousám, koušu	kousáme, koušeme	—	kousejme
2nd person	kousáš, koušeš	kousáte, koušete	kousej	kousejte
3rd person	kousá, kouše	kousají, koušou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kousat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kousal	kousali	kousán	kousáni
masculine inanimate		kousaly		kousány
feminine	kousala		kousána
neuter	kousalo	kousala	kousáno	kousána

Transgressives	present	past
masculine singular	kousaje, kouše	—
feminine + neuter singular	kousajíc, koušíc	—
plural	kousajíce, koušíce	—

Related terms

(adjective):

• kousavý

(nouns):

• kousek
• kousíček
• kousnutí
• kus
• skus
• zákusek

(verbs):

• kousnout
• překousnout
• rozkousnout
• skousnout
• ukousnout
• zakousnout

Further reading

• “kousati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kousati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kousat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

Finnish

Noun

kousat

1. nominative plural of kousa

Anagrams

• akusto, astuko, kostua, otaksu, saukot, sotkua, soukat, ukosta