mlčet

Czech

Alternative forms

• mlčeti (archaic)

Etymology

Inherited from Old Czech mlčěti, from Proto-Slavic *mьlčati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈml̩t͡ʃɛt]

Verb

mlčet impf (perfective pomlčet)

1. not to speak, to be silent

   Antonym: mluvit

Conjugation

Conjugation of mlčet

infinitive mlčet, mlčeti active adjective mlčící, mlčevší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person mlčím mlčíme — mlčme 2nd person mlčíš mlčíte mlč mlčte 3rd person mlčí mlčí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mlčet. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate mlčel mlčeli — — masculine inanimate mlčely — feminine mlčela — neuter mlčelo mlčela mlčeno — transgressives present past masculine singular mlče mlčev feminine + neuter singular mlčíc mlčevši plural mlčíce mlčevše

Derived terms

• mlčení n
• mlčenlivě
• mlčenlivost
• mlčenlivý
• mlčeti zlato
• mluviti stříbro, mlčeti zlato
• promlčet
• umlčet
• zamlčet

Further reading

• “mlčeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mlčeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “mlčet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025