mřít

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech mřieti, from Proto-Slavic *merti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmr̝iːt]
• Hyphenation: mřít

Verb

mřít impf

1. (archaic, literary) to die

   Synonym: hynout

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mřít, mříti	Active adjective	mroucí, mřící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	mřu	mřeme	—	mřeme
2nd person	mřeš	mřete	mři	mřete
3rd person	mře	mřou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mřít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mřel	mřeli	—	—
masculine inanimate		mřely		—
feminine	mřela		—
neuter	mřelo	mřela	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	mra, mře	—
feminine + neuter singular	mrouc, mříc	—
plural	mrouce, mříce	—

Derived terms

• mermomocí
• mor
• mořit
• mrtvý
• odumřít
• pomřít
• skomírat
• smrt
• umřít
• vymřít
• zemřít

 

Further reading

• “mříti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mříti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “mřít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)