mísit

See also: misit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech miesiti, from Proto-Slavic *měsiti, from Proto-Balto-Slavic *máiśīˀtei.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmiːsɪt]

Verb

mísit impf

1. to mix

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mísit, mísiti	Active adjective	mísící
Verbal noun	mísení	Passive adjective	mísený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	mísím	mísíme	—	misme
2nd person	mísíš	mísíte	mis	miste
3rd person	mísí	mísí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mísit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mísil	mísili	mísen, míšen	míseni, míšeni
masculine inanimate		mísily		míseny, míšeny
feminine	mísila		mísena, míšena
neuter	mísilo	mísila	míseno, míšeno	mísena, míšena

Transgressives	present	past
masculine singular	míse	—
feminine + neuter singular	mísíc	—
plural	mísíce	—

Derived terms

nouns

• mísidlo
• mísitelnost
• míšení

 

verbs

• promísit
• smísit
• vmísit
• vymísit

 

adjectives

• mísitelný
• míšený

 

Related terms

• míchat

 

Further reading

• “mísiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mísiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “mísit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)