kormoucení

Czech

Etymology

From kormoutit +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkormou̯t͡sɛɲiː]
• Hyphenation: kor‧mou‧ce‧ní

Noun

kormoucení n

1. verbal noun of kormoutit

Declension

Declension of kormoucení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	kormoucení	kormoucení
genitive	kormoucení	kormoucení
dative	kormoucení	kormoucením
accusative	kormoucení	kormoucení
vocative	kormoucení	kormoucení
locative	kormoucení	kormouceních
instrumental	kormoucením	kormouceními

Further reading

• “kormoucení”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957