kormoutit

Czech

Etymology

From ko- +‎ rmoutit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkormou̯cɪt]
• Hyphenation: kor‧mou‧tit

Verb

kormoutit impf

1. to sadden, to make sad

   Taková maličkost Vás nemusí kormoutit. ― (please add an English translation of this usage example)

2. (reflexive with se) to grieve, to be sad

   Kormoutilo se jí srdce smutkem. ― (please add an English translation of this usage example)

Conjugation

Conjugation of kormoutit

infinitive kormoutit, kormoutiti active adjective kormoutící verbal noun kormoucení passive adjective kormoucený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person kormoutím kormoutíme — kormuťme 2nd person kormoutíš kormoutíte kormuť kormuťte 3rd person kormoutí kormoutí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kormoutit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate kormoutil kormoutili kormoucen kormouceni masculine inanimate kormoutily kormouceny feminine kormoutila kormoucena neuter kormoutilo kormoutila kormouceno kormoucena transgressives present past masculine singular kormoutě — feminine + neuter singular kormoutíc — plural kormoutíce —

Related terms

• kormoucení n

Further reading

• “kormoutiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kormoutiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kormoutit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025