klamat

See also: klamať

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech klamati, from Proto-Slavic *klamati. Cognate with Polish kłamać, Slovak klamať.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈklamat]

Verb

klamat impf (perfective oklamat or zklamat)

1. to deceive, to fool

Conjugation

Conjugation of klamat

infinitive klamat, klamati active adjective klamající verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person klamu klameme — klamme, klamejme 2nd person klameš klamete klam, klamej klamte, klamejte 3rd person klame klamou — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive klamat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate klamal klamali klamán klamáni masculine inanimate klamaly klamány feminine klamala klamána neuter klamalo klamala klamáno klamána transgressives present past masculine singular klamaje — feminine + neuter singular klamajíc — plural klamajíce —

Further reading

• “klamati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “klamati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “klamat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025