zklamat

Czech

Etymology

From z- +‎ klamat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsklamat]

• Audio:

  (file)

Verb

zklamat pf (imperfective zklamávat or klamat)

1. to disappoint
2. (reflexive with se) to be disappointed (in someone)

Conjugation

Conjugation of zklamat

infinitive zklamat, zklamati active adjective zklamavší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zklamu zklameme — zklamejme, zklamme 2nd person zklameš zklamete zklamej, zklam zklamejte, zklamte 3rd person zklame zklamou — — The verb zklamat does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zklamal zklamali zklamán zklamáni masculine inanimate zklamaly zklamány feminine zklamala zklamána neuter zklamalo zklamala zklamáno zklamána transgressives present past masculine singular — zklamav feminine + neuter singular — zklamavši plural — zklamavše

Derived terms

• zklamaný
• zklamání

Further reading

• “zklamati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zklamati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zklamat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025