klátit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech klátiti, from Proto-Slavic *koltiti. By surface analysis, klát +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈklaːcɪt]

Verb

klátit impf

1. to sway, to swing, to dangle [with instrumental]

   Synonyms: kývat, viklat, komíhat, houpat

   klátit rukama/nohama ― to dangle the hands/legs

2. to shake, to rattle, to jiggle [with instrumental]

   Synonyms: lomcovat, cloumat

3. (reflexive with se) to sway, to totter, to stagger

   Synonyms: kymácet se, vrávorat

Conjugation

Conjugation of klátit

infinitive klátit, klátiti active adjective klátící verbal noun klácení passive adjective klácený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person klátím klátíme — klaťme 2nd person klátíš klátíte klať klaťte 3rd person klátí klátí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive klátit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate klátil klátili klácen kláceni masculine inanimate klátily kláceny feminine klátila klácena neuter klátilo klátila kláceno klácena transgressives present past masculine singular klátě — feminine + neuter singular klátíc — plural klátíce —

Related terms

• klát
• kolmý
• kůl
• sklátit
• skolit

Further reading

• “klátiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “klátiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “klátit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025