komíhat

Czech

Etymology

From ko- +‎ míhat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkomiːɦat]

Verb

komíhat impf

1. (reflexive with se) to sway, to swing, to dangle

   Synonym: houpat se

2. (reflexive with se) to totter, to stagger

   Synonyms: kymácet se, vrávorat

3. to sway, to swing, to dangle [with instrumental]

   Synonyms: kývat, viklat, klátit, houpat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	komíhat, komíhati	Active adjective	komíhající
Verbal noun	komíhání	Passive adjective	komíhaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	komíhám	komíháme	—	komíhejme
2nd person	komíháš	komíháte	komíhej	komíhejte
3rd person	komíhá	komíhají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive komíhat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	komíhal	komíhali	komíhán	komíháni
masculine inanimate		komíhaly		komíhány
feminine	komíhala		komíhána
neuter	komíhalo	komíhala	komíháno	komíhána

Transgressives	present	past
masculine singular	komíhaje	—
feminine + neuter singular	komíhajíc	—
plural	komíhajíce	—

Further reading

• “komíhati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “komíhati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “komíhat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)