jednotit

Czech

Etymology

From jednota +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjɛdnocɪt]

Verb

jednotit impf

1. to unify
2. to thin (plants)

Conjugation

Conjugation of jednotit

infinitive jednotit, jednotiti active adjective jednotící verbal noun jednocení passive adjective jednocený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person jednotím jednotíme — jednoťme 2nd person jednotíš jednotíte jednoť jednoťte 3rd person jednotí jednotí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive jednotit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate jednotil jednotili jednocen jednoceni masculine inanimate jednotily jednoceny feminine jednotila jednocena neuter jednotilo jednotila jednoceno jednocena transgressives present past masculine singular jednotě — feminine + neuter singular jednotíc — plural jednotíce —

Further reading

• “jednotiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jednotiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “jednotit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025