hnáti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *gъnati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɣnaːci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɦnaːci/

Verb

hnáti impf

1. to drive
2. to chase

Conjugation

Conjugation of hnáti (class V)

infinitive	supine	verbal noun
hnáti	hnat	hnánie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	ženu	ženevě (-va)	ženem (-me/-my)	–	žeňvě (-va)	žeňme (-me/-my)
2nd person	ženeš	ženeta	ženete	ženi, žeň	žeňta	žeňte
3rd person	žene	ženeta	ženú	ženi, žeň	žeňta	žeňte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	hnach	hnachově (-va)	hnachom (-me/-my)	hnách, ženiech	hnáchově, ženiechově (-va)	hnáchom, ženiechom (-me/-my)
2nd person	hna	hnasta (-šta)	hnaste (-šte)	hnáše, ženieše	hnášta, ženiešta (-sta)	hnášte, ženiešte (-ste)
3rd person	hna	hnasta (-šta)	hnachu	hnáše, ženieše	hnášta, ženiešta (-sta)	hnáchu, ženiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	hnal	hnala	hnali	hnán	hnána	hnáni
Feminine	hnala	hnale	hnaly	hnána	hnáně	hnány
Neuter	hnalo	hnale	hnala	hnáno	hnáně	hnána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	žena	ženúce		hnav	hnavše
Feminine	ženúci			hnavši
Neuter	žena, ženúci			hnav, hnavši

Note: This table shows the most common forms of hnáti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• hon
• honiti

 

Descendants

• Czech: hnát

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “hnáti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění