žeň

See also: Appendix:Variations of "zen"

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʒɛɲ]
• Hyphenation: žeň

Etymology 1

Inherited from Old Czech žeň. Related to žnout.

Noun

žeň f

1. harvest
2. (usually in the plural) harvest season

Declension

Declension of žeň (soft zero-ending feminine reducible)

	singular	plural
nominative	žeň	žně
genitive	žně	žní
dative	žni	žním
accusative	žeň	žně
vocative	žni	žně
locative	žni	žních
instrumental	žní	žněmi

See also

• sklizeň f
• žetí n
• žetva f

Further reading

• “žeň”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “žeň”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “žeň”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Verb

žeň

1. second-person singular imperative of hnát

Verb

žeň

1. second-person singular imperative of ženit