děvčátko

Czech

Etymology

From děvče +‎ -átko.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɛft͡ʃaːtko]

Noun

děvčátko n

1. diminutive of děvče
2. little girl

   Toto malé děvčátko chtělo mít někoho, s kým by si mohlo hrát. ― This little girl wanted someone to play with.

Declension

Declension of děvčátko (velar neuter reducible)

	singular	plural
nominative	děvčátko	děvčátka
genitive	děvčátka	děvčátek
dative	děvčátku	děvčátkům
accusative	děvčátko	děvčátka
vocative	děvčátko	děvčátka
locative	děvčátku	děvčátkách
instrumental	děvčátkem	děvčátky

Further reading

• “děvčátko”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “děvčátko”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “děvčátko”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɟi̯ɛʋt͡ʃaːtko/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɟɛft͡ʃaːtko/

Noun

děvčátko n

1. diminutive of děvčě

Declension

Declension of děvčátko (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	děvčátko	děvčátcě	děvčátka
genitive	děvčátka	děvčátkú	děvčátek
dative	děvčátku	děvčátkoma	děvčátkóm
accusative	děvčátko	děvčátcě	děvčátka
vocative	děvčátko	děvčátcě	děvčátka
locative	děvčátcě, děvčátku	děvčátkú	děvčátciech
instrumental	děvčátkem	děvčátkoma	děvčátky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “děvčátko”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění