brousit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech brúsiti, from Proto-Slavic *brusiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbrou̯sɪt]

Verb

brousit impf (perfective obrousit)

1. to sharpen, to hone, to whet, to grind

Conjugation

Conjugation of brousit

infinitive brousit, brousiti active adjective brousící verbal noun broušení passive adjective broušený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person brousím brousíme — brusme 2nd person brousíš brousíte brus bruste 3rd person brousí brousí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive brousit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate brousil brousili broušen broušeni masculine inanimate brousily broušeny feminine brousila broušena neuter brousilo brousila broušeno broušena transgressives present past masculine singular brouse — feminine + neuter singular brousíc — plural brousíce —

Derived terms

(verbs):

• nabrousit
• obrousit
• odbrousit
• přebrousit
• přibrousit
• sbrousit
• ubrousit
• vybrousit
• zabrousit
• zbrousit

Related terms

(adjective):

• brusný

(nouns):

• brousek
• brus
• brusič
• brusivo
• brusírna
• bruska

Further reading

• “brousiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “brousiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “brousit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “brousit” in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz