brázdit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech brázditi, from Proto-Slavic *borzditi. By surface analysis, brázda +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbraːzɟɪt]

Verb

brázdit impf

1. to plough, to furrow

   Synonyms: orat, rozrývat

   • 1888, Adolf Heyduk, “Horal”, in Obrázky:

     Pod strání jen tamo u vesničky dole brázdí horal pruty neplodného pole.

     Down the hillside near the village, a mountaineer is ploughing the strips of a barren field.

   • 1848, Josef Palacký, Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě:

     Rovina je brázděna hlubokými stržemi a řečišti.

     The plain is furrowed by deep ravines and riverbeds.

2. Used in brázdit si cestu

   Synonym: klestit/razit si cestu

   Babka si brázdila cestu sněhem. ― The old woman made her way through the snow.

3. (figuratively, with accusative object or adverbial) to move, to cruise

   Synonym: křižovat

   Ptactvo brázdilo vzduch/vzduchem. ― The birds flew through the air.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	brázdit, brázditi	Active adjective	brázdící
Verbal noun	brázdení	Passive adjective	brázdený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	brázdím	brázdíme	—	brázdeme
2nd person	brázdíš	brázdíte	brázdi	brázdete
3rd person	brázdí	brázdí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive brázdit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	brázdil	brázdili	brázden	brázdeni
masculine inanimate		brázdily		brázdeny
feminine	brázdila		brázdena
neuter	brázdilo	brázdila	brázdeno	brázdena

Transgressives	present	past
masculine singular	brázde	—
feminine + neuter singular	brázdíc	—
plural	brázdíce	—

Further reading

• “brázditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “brázditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “brázdit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)