bránit

See also: brániť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech brániti, from Proto-Slavic *borniti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbraːɲɪt]

Verb

bránit impf (perfective ubránit)

1. to defend
2. to prevent

Conjugation

Conjugation of bránit

infinitive bránit, brániti active adjective bránící, bránivší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person bráním bráníme — braňme 2nd person bráníš bráníte braň braňte 3rd person brání brání — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive bránit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate bránil bránili bráněn bráněni masculine inanimate bránily bráněny feminine bránila bráněna neuter bránilo bránila bráněno bráněna transgressives present past masculine singular bráně brániv feminine + neuter singular bráníc bránivši plural bráníce bránivše

Antonyms

• nebránit
• útočit

Related terms

• branka f
• brána f
• domobrana f
• obrana f
• ubránit
• zabránit
• zábrana f

Further reading

• “brániti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “brániti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “bránit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “bránit” in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz