ubránit

Czech

Etymology

From u- +‎ bránit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈubraːɲɪt]

Verb

ubránit pf (imperfective bránit)

1. to (manage to) defend
2. to vindicate

Conjugation

Conjugation of ubránit

infinitive ubránit, ubrániti active adjective ubránící, ubránivší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person ubráním ubráníme — ubraňme 2nd person ubráníš ubráníte ubraň ubraňte 3rd person ubrání ubrání — — The verb ubránit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate ubránil ubránili ubráněn ubráněni masculine inanimate ubránily ubráněny feminine ubránila ubráněna neuter ubránilo ubránila ubráněno ubráněna transgressives present past masculine singular ubráně ubrániv feminine + neuter singular ubráníc ubránivši plural ubráníce ubránivše

Related terms

• bránit

Further reading

• “ubrániti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ubrániti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ubránit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025