štěstí

See also: stesti

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech sčěstie, from Proto-Slavic *sъčęstьje, essentially “good fate”, “good portion”, derived as *sъ- (“good”) + *čęstь (“piece, part”) + *-ьje.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃcɛsciː]

Noun

štěstí n (diminutive štěstíčko)

1. happiness

   Antonym: neštěstí

   nalézt štěstí ― to find happiness

   Hodně štěstí a zdraví! ― (wish you) a happy and healthy life!

2. luck

   Antonyms: neštěstí, smůla

   Máš štěstí. ― You're lucky.

Declension

Declension of štěstí (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	štěstí	štěstí
genitive	štěstí	štěstí
dative	štěstí	štěstím
accusative	štěstí	štěstí
vocative	štěstí	štěstí
locative	štěstí	štěstích
instrumental	štěstím	štěstími

Derived terms

adjectives

• šťastný

 

adverbs

• naneštěstí
• naštěstí

 

interjections

• hodně štěstí

 

nouns

• štěstěna
• štěstíčko

 

proverbs

• každý svého štěstí strůjcem
• odvážnému štěstí přeje
• štěstí přeje připraveným

 

verbs

• obšťastnit

 

Related terms

• část

 

Further reading

• “štěstí”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “štěstí”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “štěstí”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)