řetězec

Czech

Etymology

From řetěz +‎ -ec.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝ɛcɛzɛt͡s]

Noun

řetězec m inan

1. (business) chain

   Jeho rodina vlastní řetězec restaurací. ― His family owns a chain of restaurants.

2. (computing) string

Declension

Declension of řetězec (soft masculine inanimate reducible)

	singular	plural
nominative	řetězec	řetězce
genitive	řetězce	řetězců
dative	řetězci	řetězcům
accusative	řetězec	řetězce
vocative	řetězci	řetězce
locative	řetězci	řetězcích
instrumental	řetězcem	řetězci

Derived terms

• podřetězec m

 

Further reading

• “řetězec”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “řetězec”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “řetězec”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)