čeledín

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech čeledín. Related to čeleď.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɛlɛɟiːn]
• Hyphenation: če‧le‧dín

Noun

čeledín m anim

1. farm worker, groom

Declension

Declension of čeledín (hard masculine animate)

	singular	plural
nominative	čeledín	čeledíni
genitive	čeledína	čeledínů
dative	čeledínovi, čeledínu	čeledínům
accusative	čeledína	čeledíny
vocative	čeledíne	čeledíni
locative	čeledínovi, čeledínu	čeledínech
instrumental	čeledínem	čeledíny

Related terms

• děvečka f

 

See also

• podruh m

Further reading

• “čeledín”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “čeledín”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “čeledín”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Etymology

From čeled.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈt͡ʃɛlɛɟiːn/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈt͡ʃɛlɛɟiːn/

Noun

čeledín m pers

1. farm worker, groom

Declension

Declension of čeledín (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	čeledín	čeledíny	čeledíni, čeledínové
genitive	čeledína	čeledínú	čeledínóv
dative	čeledínu, čeledínovi	čeledínoma	čeledínóm
accusative	čeledína	čeledíny	čeledíny
vocative	čeledíne	čeledíny	čeledíni, čeledínové
locative	čeledínu, čeledínovi	čeledínú	čeledíniech
instrumental	čeledínem	čeledínoma	čeledíny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: čeledín

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “čeledín”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění