časování

Czech

Etymology

From časovat +‎ -ání.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃasovaːɲiː]

Noun

časování n

1. verbal noun of časovat
2. (grammar) conjugation

   Synonym: konjugace

Declension

Declension of časování (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	časování	časování
genitive	časování	časování
dative	časování	časováním
accusative	časování	časování
vocative	časování	časování
locative	časování	časováních
instrumental	časováním	časováními

Hypernyms

• ohýbání

Further reading

• “časování”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “časování”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “časování”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)