zjednodušit

Czech

Etymology

From z- +‎ jednoduchý +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzjɛdnoduʃɪt]

Verb

zjednodušit pf (imperfective zjednodušovat)

1. to simplify

Conjugation

Conjugation of zjednodušit

infinitive zjednodušit, zjednodušiti active adjective zjednodušivší verbal noun zjednodušení passive adjective zjednodušený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zjednoduším zjednodušíme — zjednodušme 2nd person zjednodušíš zjednodušíte zjednoduš zjednodušte 3rd person zjednoduší zjednoduší — — The verb zjednodušit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zjednodušil zjednodušili zjednodušen zjednodušeni masculine inanimate zjednodušily zjednodušeny feminine zjednodušila zjednodušena neuter zjednodušilo zjednodušila zjednodušeno zjednodušena transgressives present past masculine singular — zjednodušiv feminine + neuter singular — zjednodušivši plural — zjednodušivše

Derived terms

• zjednodušení
• zjednodušující

Further reading

• “zjednodušiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zjednodušiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zjednodušit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025