zhovadit

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzɦovaɟɪt]

Verb

zhovadit pf

1. (rare, derogatory) to imbrute, to brutalise
   • 1863, Václav Zelený, tr. TB Macaulay Dějiny anglické, Díl čtvrtý, I.L. Kober, page 444:

     Anglická politika, pravil, prý je tak úplně zhovadila, že prý se mohou sotva nazývati tvory lidskými.

     The English policy, he said, had so completely brutalised them, that they could hardly be called human beings. (Chapter XV, III.522–523)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zhovadit, zhovaditi	Active adjective	zhovadivší
Verbal noun	zhovadění	Passive adjective	zhovaděný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zhovadím	zhovadíme	—	zhovaďme
2nd person	zhovadíš	zhovadíte	zhovaď	zhovaďte
3rd person	zhovadí	zhovadí	—	—

The verb zhovadit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zhovadil	zhovadili	zhovaděn	zhovaděni
masculine inanimate		zhovadily		zhovaděny
feminine	zhovadila		zhovaděna
neuter	zhovadilo	zhovadila	zhovaděno	zhovaděna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zhovadiv
feminine + neuter singular	—	zhovadivši
plural	—	zhovadivše

Related terms

• hovadina
• hovadí
• hovadný
• hovado
• hovadskost
• hovadsky
• hovadský
• hovadství
• zhovaděti
• zhovadile
• zhovadilec
• zhovadilost
• zhovadilý

 

Further reading

• “zhovaditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zhovaditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989