zhovadit

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzɦovaɟɪt]

Verb

zhovadit pf

1. (rare, derogatory) to imbrute, to brutalise
   • 1863, Václav Zelený, tr. TB Macaulay Dějiny anglické, Díl čtvrtý, I.L. Kober, page 444:

     Anglická politika, pravil, prý je tak úplně zhovadila, že prý se mohou sotva nazývati tvory lidskými.

     The English policy, he said, had so completely brutalised them, that they could hardly be called human beings. (Chapter XV, III.522–523)

Conjugation

Conjugation of zhovadit

infinitive zhovadit, zhovaditi active adjective zhovadivší verbal noun zhovadění passive adjective zhovaděný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zhovadím zhovadíme — zhovaďme 2nd person zhovadíš zhovadíte zhovaď zhovaďte 3rd person zhovadí zhovadí — — The verb zhovadit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zhovadil zhovadili zhovaděn zhovaděni masculine inanimate zhovadily zhovaděny feminine zhovadila zhovaděna neuter zhovadilo zhovadila zhovaděno zhovaděna transgressives present past masculine singular — zhovadiv feminine + neuter singular — zhovadivši plural — zhovadivše

Related terms

• hovadina
• hovadí
• hovadný
• hovado
• hovadskost
• hovadsky
• hovadský
• hovadství
• zhovaděti
• zhovadile
• zhovadilec
• zhovadilost
• zhovadilý

Further reading

• “zhovaditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zhovaditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989