zapřáhnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zapřáhnúti, zapřieci. From za- + *-přáhnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzapr̝̊aːɦnou̯t]

Verb

zapřáhnout pf (imperfective zapřahávat)

1. to hitch

   Kůň byl zapřažen k vozu. ― The horse has been hitched to a cart.

Conjugation

Conjugation of zapřáhnout

infinitive zapřáhnout, zapřáhnouti active adjective zapřáhnuvší verbal noun zapřažení passive adjective zapřažený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zapřáhnu zapřáhneme — zapřáhněme 2nd person zapřáhneš zapřáhnete zapřáhni zapřáhněte 3rd person zapřáhne zapřáhnou — — The verb zapřáhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zapřáhl, zapřáhnul zapřáhli, zapřáhnuli zapřažen zapřaženi masculine inanimate zapřáhly, zapřáhnuly zapřaženy feminine zapřáhla, zapřáhnula zapřažena neuter zapřáhlo, zapřáhnulo zapřáhla, zapřáhnula zapřaženo zapřažena transgressives present past masculine singular — zapřáhnuv feminine + neuter singular — zapřáhnuvši plural — zapřáhnuvše

Derived terms

• zapřažený
• zápřah m

Related terms

• napřáhnout
• přepřáhnout
• rozpřáhnout
• spřáhnout
• vypřáhnout

Further reading

• “zapřáhnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zapřáhnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zapřáhnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025