spřáhnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech spřáhnúti, spřieci. From s- + *-přáhnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspr̝̊aːɦnou̯t]

Verb

spřáhnout pf (imperfective spřahávat)

1. to yoke, to harness together, to couple

Conjugation

Conjugation of spřáhnout

infinitive spřáhnout, spřáhnouti active adjective spřáhnuvší verbal noun spřažení, spřežení passive adjective spřažený, spřežený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person spřáhnu spřáhneme — spřáhněme 2nd person spřáhneš spřáhnete spřáhni spřáhněte 3rd person spřáhne spřáhnou — — The verb spřáhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate spřáhl, spřáhnul spřáhli, spřáhnuli spřažen, spřežen spřaženi, spřeženi masculine inanimate spřáhly, spřáhnuly spřaženy, spřeženy feminine spřáhla, spřáhnula spřažena, spřežena neuter spřáhlo, spřáhnulo spřáhla, spřáhnula spřaženo, spřeženo spřažena, spřežena transgressives present past masculine singular — spřáhnuv feminine + neuter singular — spřáhnuvši plural — spřáhnuvše

Derived terms

• spřežení

Related terms

• napřáhnout
• přepřáhnout
• rozpřáhnout
• vypřáhnout
• zapřáhnout

Further reading

• “spřáhnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “spřáhnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “spřáhnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025