spřáhnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech spřáhnúti, spřieci. From s- + *-přáhnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspr̝̊aːɦnou̯t]

Verb

spřáhnout pf (imperfective spřahávat)

1. to yoke, to harness together, to couple

Conjugation

Conjugation

Infinitive	spřáhnout, spřáhnouti	Active adjective	spřáhnuvší
Verbal noun	spřažení, spřežení	Passive adjective	spřažený, spřežený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	spřáhnu	spřáhneme	—	spřáhněme
2nd person	spřáhneš	spřáhnete	spřáhni	spřáhněte
3rd person	spřáhne	spřáhnou	—	—

The verb spřáhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	spřáhl, spřáhnul	spřáhli, spřáhnuli	spřažen, spřežen	spřaženi, spřeženi
masculine inanimate		spřáhly, spřáhnuly		spřaženy, spřeženy
feminine	spřáhla, spřáhnula		spřažena, spřežena
neuter	spřáhlo, spřáhnulo	spřáhla, spřáhnula	spřaženo, spřeženo	spřažena, spřežena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	spřáhnuv
feminine + neuter singular	—	spřáhnuvši
plural	—	spřáhnuvše

Derived terms

• spřežení

 

Related terms

• napřáhnout
• přepřáhnout
• rozpřáhnout
• vypřáhnout
• zapřáhnout

 

Further reading

• “spřáhnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “spřáhnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “spřáhnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)