From zaklít + -í.
zakletí n
- verbal noun of zaklít
- enchantment, spell
Declension of zakletí (neuter in -í/-ý)
|
singular
|
plural
|
nominative
|
zakletí
|
zakletí
|
genitive
|
zakletí
|
zakletí
|
dative
|
zakletí
|
zakletím
|
accusative
|
zakletí
|
zakletí
|
vocative
|
zakletí
|
zakletí
|
locative
|
zakletí
|
zakletích
|
instrumental
|
zakletím
|
zakletími
|
See the etymology of the corresponding lemma form.
zakletí
- animate masculine nominative/vocative plural of zakletý
- “zakletí”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “zakletí”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “zakletí”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)