vyvlastnit

Czech

Etymology

From vy- +‎ vlastnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪvlastɲɪt]

Verb

vyvlastnit pf

1. to expropriate (to take property for public use)

Conjugation

Conjugation of vyvlastnit

infinitive vyvlastnit, vyvlastniti active adjective vyvlastnivší verbal noun vyvlastnění passive adjective vyvlastněný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vyvlastním vyvlastníme — vyvlastněme 2nd person vyvlastníš vyvlastníte vyvlastni vyvlastněte 3rd person vyvlastní vyvlastní — — The verb vyvlastnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vyvlastnil vyvlastnili vyvlastněn vyvlastněni masculine inanimate vyvlastnily vyvlastněny feminine vyvlastnila vyvlastněna neuter vyvlastnilo vyvlastnila vyvlastněno vyvlastněna transgressives present past masculine singular — vyvlastniv feminine + neuter singular — vyvlastnivši plural — vyvlastnivše

Related terms

• vyvlastnění n
• vyvlastněný

See also

• zabavit

Further reading

• “vyvlastniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vyvlastniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyvlastnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025