vyslovit

Czech

Etymology

From vy- +‎ slovo +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪslovɪt]

Verb

vyslovit pf (imperfective vyslovovat)

1. to express, utter, state
2. to pronounce
3. (reflexive with se) to declare, to speak out, to speak up

   Vyslovila se většina obyvatel pro. ― The majority of the population was in favor.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyslovit, vysloviti	Active adjective	vyslovivší
Verbal noun	vyslovení	Passive adjective	vyslovený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyslovím	vyslovíme	—	vyslovme
2nd person	vyslovíš	vyslovíte	vyslov	vyslovte
3rd person	vysloví	vysloví	—	—

The verb vyslovit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyslovil	vyslovili	vysloven	vysloveni
masculine inanimate		vyslovily		vysloveny
feminine	vyslovila		vyslovena
neuter	vyslovilo	vyslovila	vysloveno	vyslovena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vysloviv
feminine + neuter singular	—	vyslovivši
plural	—	vyslovivše

Derived terms

• vyslovený
• výslovnost
• výslovný

 

Further reading

• “vysloviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vysloviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyslovit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)