vyslovit

Czech

Etymology

From vy- +‎ slovo +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪslovɪt]

Verb

vyslovit pf (imperfective vyslovovat)

1. to express, utter, state
2. to pronounce
3. (reflexive with se) to declare, to speak out, to speak up

   Vyslovila se většina obyvatel pro. ― The majority of the population was in favor.

Conjugation

Conjugation of vyslovit

infinitive vyslovit, vysloviti active adjective vyslovivší verbal noun vyslovení passive adjective vyslovený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vyslovím vyslovíme — vyslovme 2nd person vyslovíš vyslovíte vyslov vyslovte 3rd person vysloví vysloví — — The verb vyslovit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vyslovil vyslovili vysloven vysloveni masculine inanimate vyslovily vysloveny feminine vyslovila vyslovena neuter vyslovilo vyslovila vysloveno vyslovena transgressives present past masculine singular — vysloviv feminine + neuter singular — vyslovivši plural — vyslovivše

Derived terms

• vyslovený
• výslovnost
• výslovný

Further reading

• “vysloviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vysloviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyslovit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025