vyobcovat

Czech

Etymology

From vy- +‎ obcovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪjopt͡sovat]

Verb

vyobcovat pf

1. to excommunicate

   Synonym: exkomunikovat

Conjugation

Conjugation of vyobcovat

infinitive vyobcovat, vyobcovati active adjective vyobcovavší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vyobcuji, vyobcuju (coll.) vyobcujeme — vyobcujme 2nd person vyobcuješ vyobcujete vyobcuj vyobcujte 3rd person vyobcuje vyobcují, vyobcujou (coll.) — — The verb vyobcovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vyobcoval vyobcovali vyobcován vyobcováni masculine inanimate vyobcovaly vyobcovány feminine vyobcovala vyobcována neuter vyobcovalo vyobcovala vyobcováno vyobcována transgressives present past masculine singular — vyobcovav feminine + neuter singular — vyobcovavši plural — vyobcovavše

Derived terms

• vyobcování

Further reading

• “vyobcovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vyobcovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyobcovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025