obcovat

Czech

Etymology

From obec +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈopt͡sovat]

Verb

obcovat impf

1. to have sex

   Synonyms: souložit, pářit, spát, milovat se, mrdat, šukat, píchat, prcat, jebat, šoustat, sexovat, drbat, trtkat

2. (dated) to communicate, have intercourse (with each other)

   Synonyms: komunikovat, provozovat

Conjugation

Conjugation of obcovat

infinitive obcovat, obcovati active adjective obcující verbal noun obcování passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person obcuji, obcuju (coll.) obcujeme — obcujme 2nd person obcuješ obcujete obcuj obcujte 3rd person obcuje obcují, obcujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive obcovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate obcoval obcovali — — masculine inanimate obcovaly — feminine obcovala — neuter obcovalo obcovala obcováno — transgressives present past masculine singular obcuje — feminine + neuter singular obcujíc — plural obcujíce —

Derived terms

• obcování
• vyobcovat
• zaobcovat si

Related terms

• obec
• obecný

Further reading

• “obcovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “obcovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “obcovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025