obcovat

Czech

Etymology

From obec +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈopt͡sovat]

Verb

obcovat impf

1. to have sex

   Synonyms: souložit, pářit, spát, milovat se, mrdat, šukat, píchat, prcat, jebat, šoustat, sexovat, drbat, trtkat

2. (dated) to communicate, have intercourse (with each other)

   Synonyms: komunikovat, provozovat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	obcovat, obcovati	Active adjective	obcující
Verbal noun	obcování	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	obcuji, obcuju (coll.)	obcujeme	—	obcujme
2nd person	obcuješ	obcujete	obcuj	obcujte
3rd person	obcuje	obcují, obcujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive obcovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	obcoval	obcovali	—	—
masculine inanimate		obcovaly		—
feminine	obcovala		—
neuter	obcovalo	obcovala	obcováno	—

Transgressives	present	past
masculine singular	obcuje	—
feminine + neuter singular	obcujíc	—
plural	obcujíce	—

Derived terms

• obcování
• vyobcovat
• zaobcovat si

 

Related terms

• obec
• obecný

 

Further reading

• “obcovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “obcovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “obcovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)