vymluvit

Czech

Etymology

From vy- +‎ mluvit. Compare Polish wymówić.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪmluvɪt]

Verb

vymluvit pf (imperfective vymlouvat)

1. to talk someone out of something, to dissuade
2. (reflexive with se) to make an excuse

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vymluvit, vymluviti	Active adjective	vymluvivší
Verbal noun	vymluvení	Passive adjective	vymluvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vymluvím	vymluvíme	—	vymluvme
2nd person	vymluvíš	vymluvíte	vymluv	vymluvte
3rd person	vymluví	vymluví	—	—

The verb vymluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vymluvil	vymluvili	vymluven	vymluveni
masculine inanimate		vymluvily		vymluveny
feminine	vymluvila		vymluvena
neuter	vymluvilo	vymluvila	vymluveno	vymluvena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vymluviv
feminine + neuter singular	—	vymluvivši
plural	—	vymluvivše

Further reading

• “vymluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vymluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vymluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)