vykloubit

Czech

Etymology

From vy- +‎ kloub +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪklou̯bɪt]

Verb

vykloubit pf

1. to dislocate (to dislodge a skeletal bone from its joint)
2. (reflexive, si) to dislocate (to dislodge a skeletal bone from its joint)

Conjugation

Conjugation of vykloubit

infinitive vykloubit, vykloubiti active adjective vykloubivší verbal noun vykloubení passive adjective vykloubený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vykloubím vykloubíme — vyklubme, vyklouběme 2nd person vykloubíš vykloubíte vyklub, vykloubi vyklubte, vyklouběte 3rd person vykloubí vykloubí — — The verb vykloubit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vykloubil vykloubili vyklouben vykloubeni masculine inanimate vykloubily vykloubeny feminine vykloubila vykloubena neuter vykloubilo vykloubila vykloubeno vykloubena transgressives present past masculine singular — vykloubiv feminine + neuter singular — vykloubivši plural — vykloubivše

Further reading

• “vykloubiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vykloubiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vykloubit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025