vrhnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vrhnúti, from Proto-Slavic *vьrgnǫti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvr̩ɦnou̯t]
• Rhymes: -r̩ɦnou̯t
• Hyphenation: vrh‧nout

Verb

vrhnout pf (imperfective vrhat)

1. to throw (to cause an object to move rapidly through the air)
2. (reflexive with se) to throw oneself (into something or onto somebody or something)
3. to throw up, vomit

Conjugation

Conjugation of vrhnout

infinitive vrhnout, vrhnouti active adjective vrhnuvší verbal noun vrhnutí, vržení passive adjective vrhnutý, vržený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vrhnu vrhneme — vrhněme 2nd person vrhneš vrhnete vrhni vrhněte 3rd person vrhne vrhnou — — The verb vrhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vrhl, vrhnul vrhli, vrhnuli vrhnut, vržen vrhnuti, vrženi masculine inanimate vrhly, vrhnuly vrhnuty, vrženy feminine vrhla, vrhnula vrhnuta, vržena neuter vrhlo, vrhnulo vrhla, vrhnula vrhnuto, vrženo vrhnuta, vržena transgressives present past masculine singular — vrhnuv feminine + neuter singular — vrhnuvši plural — vrhnuvše

Related terms

• navrhnout
• návrh m
• odvrhnout
• odvržený m
• opovrhnout
• podvrh m
• podvrhnout
• podvržený m
• převrhnout
• rozvrh m
• rozvrhnout
• svrhnout
• uvrhnout
• vrh m
• zavrhnout
• zvrhlík m
• zvrhnout

Further reading

• “vrhnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vrhnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vrhnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025