vrchní

Czech

Etymology

From vrch +‎ -ní.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvr̩xɲiː]

Adjective

vrchní (comparative vrchnější, superlative nejvrchnější)

1. upper, superior

Declension

Declension of vrchní (soft)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	vrchní		vrchní	vrchní
genitive	vrchního		vrchní	vrchního
dative	vrchnímu		vrchní	vrchnímu
accusative	vrchního	vrchní	vrchní	vrchní
locative	vrchním		vrchní	vrchním
instrumental	vrchním		vrchní	vrchním
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	vrchní	vrchní		vrchní
genitive	vrchních
dative	vrchním
accusative	vrchní			vrchní
locative	vrchních
instrumental	vrchními

Further reading

• “vrchní”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vrchní”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vrchní”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)