vracet

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vracěti, from Proto-Slavic *vorťati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvrat͡sɛt]

Verb

vracet impf (perfective vrátit)

1. (transitive) to return
2. (reflexive with se) to return, to go back

Conjugation

Conjugation of vracet

infinitive vracet, vraceti active adjective vracející verbal noun vracení passive adjective vracený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vracím vracíme — vracejme 2nd person vracíš vracíte vracej vracejte 3rd person vrací vracejí, vrací — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vracet. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vracel vraceli vracen vraceni masculine inanimate vracely vraceny feminine vracela vracena neuter vracelo vracela vraceno vracena transgressives present past masculine singular vraceje — feminine + neuter singular vracejíc — plural vracejíce —

Related terms

• obracet

Further reading

• “vraceti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vraceti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vracet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025