obracet

Czech

Etymology

From ob- +‎ vracet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobrat͡sɛt]

Verb

obracet impf (perfective obrátit)

1. to turn, to flip, to toss
2. (reflexive with se) to turn over, to toss and turn

Conjugation

Conjugation of obracet

infinitive obracet, obraceti active adjective obracející verbal noun obracení passive adjective obracený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person obracím obracíme — obracejme 2nd person obracíš obracíte obracej obracejte 3rd person obrací obracejí, obrací — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive obracet. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate obracel obraceli obracen obraceni masculine inanimate obracely obraceny feminine obracela obracena neuter obracelo obracela obraceno obracena transgressives present past masculine singular obraceje — feminine + neuter singular obracejíc — plural obracejíce —

Related terms

• obracecí
• obrácení

Further reading

• “obraceti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “obraceti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “obracet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025